Causerie. Můj oblíbený novinářský i literární žánr. Vlísal se mi do přízně, protože není časově náročný a jde střihnout od boku. Nemusím nad ním trávit hodiny. Ve výtvarném světě by causerie byla lehkou perokresbou, která vyjadřuje momentální pocit. Nic trvalého a nic zásadního. Žádný těžký olej hlubokého významu.
Causerie má francouzský původ
Slovo causerie je z francouzštiny, čteme ho „kózrí“. V překladu bychom ho přeložili jako rozprava, zábavný rozhovor, povídání. Kdybychom pro Causerii hledali synonyma, mohly by jimi být slova: kdákat, povídat si, klábosit, drbat, cintat, plácat, mluvit, blábolit. Přesto je causerie oproti významu uvedených synonym obsahově intelektuálnější, rafinovanější a kultivovanější. Je také provoněná lehkostí, vtipem, nadýchaná emocemi a trochu rozlítaná.
Novinářský žánr
Z pohledu žurnalistiky jde o druh fejetonu, o jeho lehčí formu. Causerie je úvaha psaná lehkou rukou i myslí. Stejně jako fejeton přináší pointu, ze které bychom měli být o něco chytřejší, měli bychom se pobavit a ve finále si říct: Aha, nebo Nojo… Je to taková nezbedná holka a ráda se směje. Takže na rozdíl od fejetonu je více subjektivní, bezprostřední a objevují se v ní prvky rozhovoru autora se čtenářem.
Causerie a akademici
Moudří akademici definují Causerii jako krátkou neformální esej, kterou můžeme objevit i na místě novinového sloupku. Na rozdíl od fejetonu nebo sloupku je ale hravá, více koketuje s náznaky, s významem slov, s jejich tvary a vpouští do textu více humoru. Zkrátka, pro čtenáře je více „sexy“.
Několik odborných definic:
– vtipná literárně vytříbená úvaha lehkého tónu
– krátká neformální esej
– krátký vtipný článek psaný konverzačním stylem
V causerii najdeme jazykové dvojsmyslnosti, nadsázku, vtipy, vědomé nerespektování jazykových a stylistických norem, prvky absurdity a ironie, sarkasmus, humor. Věty používá krátké, aby se zbavila nutnosti nadměrného vysvětlování, a ponechává prostor pro čtenáře, aby mohl číst mezi řádky.
Pro snazší pochopení pojmu
Causerie se někdy používá v odborných časopisech jako odlehčená forma, která čtenáři úspěšněji přiblíží náročnější téma. Jako prostředky, které podporují čtenářovo chápání odborného sdělení, zvedá v takovém případě do boje expresivní a emocionální prvky, personifikaci, oslovení nebo exkurzy.
Základem je styl
Obsah causerie není vymezený. Může jít o satiru, parodii, názor nebo fikci. Causerie tudíž není definovaná obsahem, ani formátem, ale stylem.
Causerie a historie
Causerie se poprvé objevila v Anglii na počátku 19. století. Slovo vzniklo z francouzského causer (rozmlouvat, chatovat), ale najdeme v něm i latinské causa (příčina, důvod). Původně se slovo causerie používalo k označení přátelského, neformálního rozhovoru.
V roce 1849 autor a kritik Charles-Augustin Sainte-Beuve začal vydávat ve francouzských novinách Le Constitutionnel týdenní sloupek věnovaný literárním tématům. Jeho kritické eseje se nazývaly „Causeries du lundi“ (pondělní rozhovory) a později byly vydané knižně. Následně získalo slovo causerie v angličtině druhý význam, odkazující na krátký, neformální nebo esejistický článek.
Causerie v literatuře
Nejznámějšími českými představiteli literární causerie byli Jan Neruda a Karel Čapek. Cestopisné causerie psal i Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, Alex Koenigsmark, Vladimír Pazourek, Josef Jan Svátek nebo Jan Beneš.
Zdroje: Merriam-Webster, Britannica, Collins, Cambridge Dictionary, Langsoft, Vocabulary, Donaldson, William (2004), Oxfordský slovník národní biografie, Oxford University Press.
