Sloupek pro magazín DEZERT.art
Drakiáda
Viděla jsem létat draky a chtěla létat taky… Tuhle rýmovačku jsem napsala kdysi jako dítě. V dnešní Pražírně nejpůde o rýmovačky, ale o draky. O ty, co létají mezi mraky a zubí se na nás dolů. Někdy se zachytí ve větvích stromů, mezi dráty nebo upadnou na zem a zubí se pořád dál. I když jejich piloti mívají v tu chvíli na krajíčku…
Byla jsem na drakiádě
Už před časem jsem navštívila jednu z drakiád. Pořád jsem ale váhala, jak ten dojem uchopit, protože nebyl patřičný, něco v něm skřípalo. Na akci běželo všechno ve standardním duchu. Nahoře poskakovali draci různých velikostí, barev i materiálů. Rodiče předávali pilotní šňůru potomkovi a s obavami sledovali, jestli se drak nezřítí. (Přece jenom, nebyl zadarmo.) Děti se bavily, pozorovaly dračí tanec a když je bolela ruka, vrátily pilotování některému z rodičů...
Celý článek najdeš TADY.
