Všechno, co napíšete, by mělo při čtení plynule klouzat.
Nic nesmí drhnout, o nic nesmíte zavadit.
Dopřejte si čas a přečtěte si hotovou věc nahlas.
Tak nejlépe zjistíte, jestli v textu není něco, co při čtení řízne do jazyka.
Jauvajs! Vyhoďte to! Smažte!
Nejčastěji jsou to vycpávky typu: prostě, nejspíš, jaksi, vlastně, de facto, otázkou je….
Ehm… Trochu děs.
Když vyvalíte slovní drn, o který jste při čtení klopýtli a věta si zachová stejný smysl i bez něho, pak jste vykopli vatu.
Vycpávku, která se hodí do projevů úředníků, advokátů, kteří jsou placení za to, že věci okecávají.
Že své oběti občas nudí k smrti.
A to vy nechcete.
Vy chcete psát.
Dobře a čtivě.
Chcete lidem něco vzkázat.
Přenést na ně pocity, které v nich zůstanou i dlouho po tom, co vaši knihu dočtou a odloží.
