Patří ke každoroční tradici, že se na začátku nového roku zastavíme, abychom zmapovali, jakými proměnami jsme za těch dvanáct měsíců prošli. Zpětně si promítneme celou roční cestu. Všechny odbočky, odpočívadla, křižovatky, nehody, zkratky, které nás buď posunuly, vystřelily vzhůru, nebo naopak zdržovaly, katapultovaly zpátky, či s námi dokonce flákly o samé dno.
Celý život procházíme proměnami. Ať fyziognomickými, nebo psychologickými. Otiskuje se do nás prostředí, ve kterém vyrůstáme. Neseme v sobě potenciál emocí, citů a vztahů k lidem, tvarovaný hodnotami a výchovou rodičů, i působením ostatních autorit. Vzory, které přebíráme do doby, než dozraje naše osobnost, aby dál selektovala přijímané a vstřebávala jen to, co sama považuje za správné. (Upřímně, zdaleka ne všem se podaří, aby k poslednímu bodu dospěli.)
Celý článek najdeš TADY.
