ROZHOVOR OŽIVÍ STRÁNKY
Když narazíte na rozhovor, možná si ho jako většina čtenářů přečtete raději než jiné články. Rozhovor dokáže časopis oživit, přitáhnout publikum a když je správně vedený, zvýší i důvěryhodnost a profesionalitu redakce.
Rozhovor patří mezi novinářské žánry a má své zákonitosti. Připravila jsem pro vás jednoduchý návod, jak na to. Usnadní vám cestu k tomu, abyste vytvoření rozhovoru zvládli se ctí a zkusili ho napsat zajímavě a čtivě.
Měli byste vědět…
Velký podíl na tom, jak bude rozhovor nakonec vypadat, jak zapůsobí, mívá dotazovaný. Pokud se rozjede na každou otázku jak parní stroj, pohoda. Když ale z něho musíte lámat každou větu a na otázky vám odpovídá jednoslovně (ano, ne, možná, nevím…) pak s tím kdovíjakou parádu na stránkách novin asi neuděláte.
FÁZE ROZHOVORU
Vytvořit rozhovor vypadá celkem jednoduše. Prostě zapnete mikrofon a hodíte s někým řeč. Jenomže…
Rozhovor chce přípravu jako nevěsta, která se chystá na svatbu. Pamatuju si, když jsem začínala, jak jsem přípravu podceňovala. Život frčel, byla to divoká léta krátce po revoluci a mně se nechtělo sedět do noci za psacím stolem. Laxní přístup k práci se mi ale vymstil.
Dělala jsem rozhovor s naší velmi známou zpěvačkou a spletla si v dotazu město, ve kterém se narodila. Byl konec. Dotyčná mě velmi ostře vykázala z šatny se slovy, jak si dovoluju přijít nepřipravená. Měla pravdu. Na druhou stranu, mezi námi, zrovna od ní bych takovou reakci nečekala. Nic to ale nemění na tom, že jsem udělala profesionální chybu a musela za ní pykat. Od té doby jsem nedala bez přípravy ani ránu. Dnes jsem za tu lekci vděčná.
Pojďme si povědět, jaké důležité fáze rozhovoru byste neměli podcenit.
1.) REŠERŠE
Když víte, že bude s někým děat rozhovor, v první řadě provedete rešerši. Budete slídit po informacích jako detektiv. O dotyčné osobě se budete snažit vyhledat co nejvíce informací. Na internetu, v knihovně, wikipedii, oborových webech a podobně. Pozor na to, že byste měli brát v potaz pouze informace od relevantních a důvěryhodných zdrojů, z dostupných a prověřených pramenů. A hledat budete nejenom informace o osobě, se kterou povedete rozhovor, ale i o oblastech profese, kterou se zabývá, o prostředí, ve kterém žije, o škole, kterou studovala a podobně.
Měli byste vědět:
Dobrý rozhovor dělá detail. Proto je dobré mít k dispozici co nejvíc informací. Z obecného obcházení horkých kaší a z obav, abyste nepronikli moc hluboko, ještě žádný přitažlivý rozhovor nevznikl. Jen se snažte ponořit co nejhlouběji. Samozřejmě s respektem k citlivým informacím.
Pro příklad. Máte blog o bydlení a chcete čtenářům představit zajímavého bytového designera. Vyhledáte si informace o jeho osobě, ale taky o bytovém designu, o novodobých trendech u nás a ve světě a podobně. Je třeba, abyste v rozhovoru dokázali reagovat a věděli, vocogou. Když máte informace po kupě, můžete se vrhnout na druhou fázi.
2.) STRATEGIE A PŘÍPRAVA OTÁZEK
Na základě rešerše vytvoříte strategii rozhovoru. V první řadě definujete jeho záměr. (Chci představit letošní investiční akce v kultuře, chci vysvětlit, proč se zdržel projekt obchvatu městem, chci veřejnost seznámit s novým souborem, s novým členem rady…) Záměr pak bude kormidlem i kotvou celého rozhovoru.
Záměr rozhovoru musí korespondovat s typem rozhovoru.
1.) ROZHOVOR OSOBNÍ – Prezentujete danou osobnost, její dosažené merity v oboru, kterým se zabývá, lidské a profesní kvality. Veřejnosti ji přiblížíte prostřednictvím informací z osobního i profesního života.
2.) ROZHOVOR PROFESNÍ – Cílem rozhovoru je primárně prezentovat zvolený obor, profesi, funkci, případně firmu. Osobní data v tomto případě hrají podružnou roli a použijeme je pouze ty informace, která jsou relevantní k tématu. (Škola, prostředí, předcházející zkušenosti, rodinná geneze, když dotazovaný nvazuje na tradici…)
3.) ROZHOVOR KONFRONTAČNÍ – Jde o rozhovor, při kterém chcete získat od dotazovaného informace k nějaké kauze, k aktuálním problémům, k negativnímu veřejnému mínění a podobně. V tomto případě se budete na osobní věci ptát minimálně a otázky nasměrujete k meritu věci. V tomto případě není od věci, když do celku zakomponujete dvě i více dotčených stran.
Otázky sepište tak, abyste rozhovor vedli od zahřívací otázky, od lehčího tématu k odbornějšímu. Kupříkladu otázka, kde jste se narodil a jaký vztah k místu máte (pokud bude vůbec nutná), určitě nepatří na konec rozhovoru, ale někam na úvod. I když by neměla zastupovat profláknuté klišé, že se objeví hned jako první otázka.
Pokud ovšem jde o rozhovor, který má urovnat rozbouřené povědomí o nějaké kauze. Tam byste jako první měli nastartovat otázkou, která nastíní vztah respondenta k dané záležitosti. V případě konfrontačního rozhovoru je důležitější než v jakémkoliv jiném, abyste zůstali profesionálně objektivní a nad věcí.
Při rozhovoru zjistíte, že připravené otázky jsou sice dobrým a důležitým vodítkem, ale v průběhu interview, pokud ho povedete správně, se logicky nabídnou otázky další, které vyplynou z odpovědí respondenta.
3.) PŘÍPRAVA NA ROZHOVOR
Otázky máte připravené a je čas dohodnout podmínky a průběh rozhovoru. O čem přesně rozhovor bude, jak dlouho dotyčného zdržíte, kde se sejdete, zda u toho bude někdo další. Ujasníte si cíl rozhovoru. Měli byste také požádat o doplňující materiály, jako jsou fotografie, tabulky, různá ocenění a podobně. Na standardní rozhovor si vyčleňte zhruba hodinu.
Velkou spornou bývá autorizace. Tedy když respondent trvá na tom, že si rozhovor nejdříve přečte. Je to nešvar z dob, kdy se články musely předkládat na partaj, kde se rozhodovalo o tom, co půjde do tisku a co do koše.
Autorizace už nejsou povinností. Přesto, pokud nejste profesionál a nemáte zázemí některé ze silných redakcí, na autorizaci pro svůj vlastní klid raději přistupte. Je důležité si uvědomit, že když napíšete něco, co se vašemu respondetu nebude po vydání rozhovoru líbit, můžete mít problém.
Někdy ale autorizace odstartují vleklé dohady. Když je respondent málo soudný, dokáže vás tlačit k tomu, abyste z rohovoru vytvořili medajlon oceněného člena brigády socialistické práce. Z rozhovoru se vytratí čtivost, živočišnost, náboj, emoce a dynamika. Pokud podlehnete tlaku, vytvoříte paskvil, který bohužel vídáme často na stránkách zpravodajů. Rozhovor pozbyde živočišnosti a čtenářské přitažlivosti.
Naštěstí takových lidí moc nepotkáte. Měli byste se ale učit stát si za svým a svůj postoj umět vysvětlit a obhájit. Řadu problémů si ušetříte už během zpracování rozhovoru. Pokud se vám bude některá z částí zdát sporná, jednoduše ji s respondentem vykomunikujte telefonicky.
Mimochodem, nahraný rozhovor po zpracování nemažte. Může se vám hodit jako důkaz, že to, co jste napsali, dotazovaný skutečně řekl.
4.) REALIZACE ROZHOVORU
Před tím, než odjedete na smluvenou schůzku, proveďte důkladnou kontrolu. Zjistěte, zda máte v pořádku diktafon, nabitý telefon a fotoaparát. Do tašky si nezapomeňte hodit blok, vizitky, propisovačku, nebo raději dvě, abyste si mohli poznamenat myšlenky a případné další otázky, které vás v průběhu rozhovoru napadnou. Samozřejmě nesmíte zapomenout na otázky, které jste si připravili.
Před samotným rozhovorem respondentovi ještě jednou vysvětlíte záměr a požádáte ho, zda si můžete rozhovor nahrát a zdůraznit, že je nahrávka určená jen pro vaši potřebu. (Nejde jen o zdvořilost, ale nutnost vzhledem k současným zákonům.) Než zapnete diktafon a položíte první otázku, doporučuji atmosféru odlehčit nezávazným povídáním.
V průběhu rozhovoru se soustřeďte na odpovědi. Velkou chybou je myslet na otázku, která bude následovat a nesledovat, co dotazovaný říká. Často se totiž stane, že odpověď respondenta přinese poznámku pod čarou, klíčovou informaci a nahraje vám na další otázku. Když nebudete soustředěně naslouchat, mohli byste tuhle šanci propásnout.
5.) ZPRACOVÁNÍ ROZHOVORU
Zpracování rozhovoru je nejdelší fází. Nahrávku musíte nejprve přepsat. Se syrovým přepisem pak začněte pracovat. Často zjistíte, že pro udržení dynamiky a logické návaznosti je nutné pořadí otázek přeházet. To se dělá běžně. Rozhovoru to neublíží, pokud nebudete obsah vytrhovat z kontextu.
Stěžejní částí práce s rozhovorem je úprava odpovědí respondenta. V tuto chvíli je nutné s nimi velmi citlivě pracovat. Stylisticky je musíte učesat, případně zkrátit a upravit tak, aby jejich čtení bylo plynulé, mělo spád a šmrnc.
Pohrajte si s rozhovorem tak, aby nabídl čtenářský zážitek a současně splnil svůj cíl.
Pozor ale na to, že nikdy nesmíte měnit význam odpovědí respondenta.
6.) TITULEK, PEREX
Dalším krokem je vytvoření titulku, případně podtitulku a krátkého perexu, což je tučně napsaný úvod, kde několika větami vysvětlíte základ rozhovoru. Někdo píše titulek a perex jako první, ještě před stylizací. Já volím cestu zpracování otázek, odpovědí a titulek s perexem nechávám na konec. Prací na rozhovoru proniknu hlouběji do jeho atmosféry, najdu zajímavé myšlenky, které pak mohu použít v titulku i v perexu.
Pamatujte, že titulek a úvod rozhodují o tom, zda se čtenář do rozhovoru začte. Pokud jsou zmíněné dva články rozhovoru o ničem, čtenář rozhovor přejde a ani ho neotevře. Proto berte titulek a perex jako magnety, které mají přitáhnout čtenářovu pozornost a nepodceňujte je.
Myslete také na to, že v perexu není dobré vystřílet všechny náboje. Pokud sdělíte všechno podstatné v úvodu a nezůstane nic, co by vyvolávalo zvědavost, proč by měl čtenář číst dál? Pište perex tak, aby bylo zřejmé, o čem v rozhovoru půjde, aby byl srozumitelný, ale nevyžvanil všechno.
Snažte se, aby perex s titulkem byly poutavé, vyvolávaly emoce i čtenářovu zvědavost. Délka perexu by neměla přesáhnout 300 znaků i s mezerami.
7.) FOTOGRAFIE
O fotografii k rozhovoru připravuji samostatný článek. Přesto několik zásadních věcí.
Nevytvářejte snímky typu fota na občanský průkaz. Snažte se nafotit co nejvíc živých snímků v průběhu rozhovoru, nebo přestávky. Případně se domluvte na focení v prostředí, ve kterém se respondent pohybuje jako ryba ve vodě.
Nic není smutnějšího než mrtvá fotografie k živému žurnalistickému žánru, jakým rozhovor je.
TIPY NA KONEC
První dojem
První dojem otevírá dveře k důvěře respondenta. Kdysi jsem dělala rozhovor s hereckou a partnerskou dvojicí Michael Brandon a Glynis Barber, kteří jsou u nás známí ze seriálu Dempsey a Makepeaceová. Přišla jsem na domluvenou schůzku v hotelu a tlumočnice nikde. Angličtině moc nehovím, takže jsem ji potřebovala.
Z rešerše jsem věděla, že Glynis je svéráz, žárlí na svého muže a moc se s lidmi nepáře. Pár měl s sebou synka Alexe, kterému jsem přinesla pozornost, malou hračku. Když jsem vykoktala anglicky omluvu a s úsměvem jsem se věnovala synkovi, přísná Glynis se usmála taky. Tlumočnice dorazila o čtvrt hodiny později, což byl samozřejmě faux pas. Ale pro mě bylo úspěchem, že rozhovor neskončil ještě dřív, než začal.
Úsměv má velkou sílu
Úsměv pomáhá překlenout nervozitu a dokáže nervozity zbavit i vašeho respondenta. Pozor ale. Nasazený „sýýýýr“ po celou dobu rozhovoru může evokovat slabého ducha nebo být dokonce považován za výsměch. Nehledě na vaše koutky, které by to nemusely ustát. Tvařte se mile, ale přirozeně a ne křečovitě.
Nechte respondenta mluvit
Když posloucháte, máte občas chuť dotazovaného přerušit a na něco se zeptat. Nedělejte to! Otázku si poznamenejte a zeptejte se později. Neskákejte do řeči, nezpochybňujte, nehádejte se. Jen v případě, že by se dotazovaný rozhovořil o něčem nepodstatném příliš dlouho, slušně ho přerušte. Na rozpor, který jste v odpovědi zaznamenali, se zeptejte, když druhá strana skončí.
Neutrální postoj
Při rozhovoru se chovejte neutrálně. Občas se usmějte, ale neexplodujte nadšením. Pokývejte hlavou, ale neskřípejte zuby, nepodléhejte svým emocím. Zůstaňte nad věcí.
Důležité jsou odpovědi, ne otázky
Až budete rozhovor zpracovávat, nepleťte si poměr stran. Občas se stává, že novináři exhibují svá literární střeva v dlouhosáhlých otázkách, které pak vypadají jako slohová cvičení a někdy svojí délkou dokonce předčí odpovědi respondenta. Snažte se při zpracování rozhovoru otázky co nejvíce zestručnit.
Rozhovor patří k mým oblíbeným novinářským žánrům. Až se do nějakého interview pustíte, přeji vám, abyste v něm také našli zalíbení. Abyste dokázali vytvářet rozhovory čtivé a zajímavé, které co nejvěrohodněji zobrazí osobnost respondentů a prostřednictvím kterých se budou čtenáři na vaše stránky rádi vracet.
