Byla jsem běhat.
V horách.
Zmrzlá jak rampouch nad silnicí.
Kape ze mě zima.
A poslední zbytky sil.
Jako sport, dobrý.
(Co jsem si to ráno dal…)
Kilián by věděl…
Nevyhnal by mě jako psa.
Nalil by něco na zahřátí.
A hercna by nebyla tak nasraná.
Prý sáhnout si občas na dno.
Jako kdybych tam už tak pořád necourala.
Když se ale vyhecuješ, musíš.
Je fajn, když potom trefíš domů.
Když mluvíš souvisle.
Když poznáš ty správný dveře.
Když je odemkneš.
Když netykáš poštovní schránce a neptáš se, jak se vyspala.
A taky, když udržíš masku největšího machra na světě až ke svý židli v kuchyni.
